Teď budu za trochu hájit neobhajitelné, ale kdyby lenoch jako já nebyl od mala pérován, co se "musí" dělat, asi bych dnes hnila ve špíně, takto jsem jen bordelář, ale občas se hecnu a uklidím, když mě dožene vnitřní hlas, nepříjemně podobný hlasu mé maminky a tety
.
Na druhou stranu mám v hlavě maminčino - "musi jsou dva - jeden musí a druhý nemusí" a "nic nemusíš, umřít musíš"...
Jsem v jistém stresu, doma mám binec, okna už neumyju, jen falešně přeperu záclony, něco ještě uklidím, ale dokonalé to nebude, přijede tatínek a teta a teta jistě neopomene zmínit, že to není ono, což bude pravda a já se zasměju a odpálkuju to, ale trochu to do mě zatne... ale jinak bude pohoda, ryby, salát, cukroví, pohádky, bohoslužby... bude fajn a já se trochu bojím, když koukám na tatínka, že už takových Vánoc před sebou mnoho nemáme. navíc děti pomalu roztahují křídla k letu a brzy se nebudeme patlat se stromkem, když tu nebudou děti... Vlastně mi i to dosti neoblíbené gruntování stojí za to.
Dělávám "klasický" vánoční úklid, ne tak hloubkový, jako máma, ale dělávám... CHCI mít jednou za rok uklizeno komplet, včetně naleštěných skel knihovny a podobných ptákovin, na které obvykle celkem dlabu. Takže navenek je to "uklízíme, protože přijede teta", ale ve skutečnosti je to příležitost pro mě využít vnější tlak, co mě přinutí udělat pořádek, který na svátky prostě chci mít. Pořádek v bytě a pořádek ve vztazích a pořádek v duši (a po pravdě, ten úklid bytu je to nejsnazší
, všechno připraveno na Vánoce.