Zajímavé, ty zbytečné poučky si nějak vůbec nevybavuju, fakt momentálně ani jednu , čímž nevylučuju, že mi nějaké podobné rady nedávali, ale nějak jsem si je asi prostě nebrala k srdci...naopak z těch užitečných si vždycky vybavím mého tatínka (který už bohužel není), jak mi vždycky říkal "líná huba, holý neštěstí" - že když něco chci, tak si o to mám říct, nebo se zeptat a nečekat, že to ke mně přijde samo....a moje babička mi zase říkávala "necháme to koňovi, ten má větší hlavu" - když jsem se snažila marně s něčím hnout - taky měla pravdu, když jsem se přestala o tu věc urputně snažit, tak se to nakonec obvykle docela dobře vyřešilo samo... a moje maminka mi zase kdysi, když jsem se jí někdy v pubertě svěřila s obavami, jestli budu jednou dobrá máma, jestli tu rodičovskou roli zvládnu, řekla, že já přece nebudu hrát žádnou roli, já s tím dítětem prostě budu jenom normálně žít a řešit věci tak, jak přijdou...že se na to dopředu nedá moc připravit...a taky měla pravdu...