My jsme si po velkém a dlouhém rozhodování pořídili portugalského vodního psa. Tak toho fakt nedoporučuju. Všude píšou, jaký je to báječný rodinný pes. To doufám bude, ale jako štěně je fakt velmi tvrdohlavý, chce se prosazovat, "vyskakuje" si na děcka, je nutná velká důslednost a přísnost. Jsem hodně naštvaná na to, že nikde to, že je to pes pro zkušené chovatele, není zdůrazněno. Našla jsem to, až jsem se potýkala s problémy a googlila je. Ale teda už je lepší, chodíme k cvičiteli a makáme na něm i na sobě. Má výhodu, že vůbec nelíná.

Jednodušší na výchovu je český strakatý pes. Je to původně Horákův laboratorní pes (plemeno má nové jméno). Je vyšlechtěný z vořechů, kteří byli neagresivní k lidem a ostatním psům. Velikost střední a povaha obvykle přátelská, veselá, jsou celkem chytří a chtějí ti dělat radost. Občas vymýšlejí různé vylomeniny, jsou to takový psí Švejkové. Dělají vtípky a srandičky, ale ne tak, že by si dělali srandu z tebe a neposlouchali. Měli jsme ho, v mládí jeden přišel z hospody s manželovým spolubydlícím na privát, byla s ním neskutečná sranda (podle něho jsme si pak vybrali psa domů a byl super, pak se nám ztratil a i po 6 letech mi neskutečně chybí). Chtěla jsem strakáče znovu, dcera brblala, že chce něco, co nepouští chlupy. Příští pes bude opět strakáč, klidně budu chlupatá. Je to strakatá láska. Fakt.