Inspirace sousední diskusí o poučkách rodičů. Jedna z nejzarytějších ze strany mé rodičky je ta o tom, že nábytek není určený na to, aby se na něj ukládaly věci. Takže logicky propadá těžké depresi z naší domácnosti, kde je těch pár kusů nábytku, co vlastníme, obložených co to jde. Ne že bych z toho skákala nadšením, ale bydlíme ve 2 místnostech s provizorním uspořádáním a těžce se nám nedostává úložných prostor, a já odmítám rvát si nad tím žíly. Máma ovšem upřímně trpí (naši mají obydlí jak hrom, takže i luxus místnosti jen na krámy).