Je mi to moc líto....

Napiš, jak se cítíš, hlavně, jak bychom ti tu mohli pomoct my... Tu prázdnotu, že vám chybí táta a muž, tu nikdo z nás nevyřeší, to se musí jen odžít... a je fakt, že jen čas to pomaloučku posouvá rok od roku vždy kousek dál... Musíš být neuvěřitelně silná, když jsi až do teď "fungovala", ta síla v tobě stále je, jen ty svátky prostě člověk vnímá jinak... asi bych se poradila s dětmi - jak to chtějí oni, jestli stejně, jak jste slavili do teď nebo úplně jinak... Máš kam odjet - např. rodiče, někdo ze sourozenců... nepomohl by někdo? Nemohli byste prožít část vánoc s nimi? Jestli jsi na všechno fakt ale jen sama, tak to je pak o tom, že prostě musíš zatnout zuby a udělat, co je třeba. KLuci už to chápou, že pro ně děláš maximum, určitě... Ráda bych ti nějak pomohla... Mě umřela chvíli před vánocemi máma, i když jsme spolu nevycházely a už jsem doma nebydlela, bolelo to, navíc - najednou na mě padla "povinnost" postarat se o otčíma, který byl na ni děsně nafixovaný a byl úplně v háji. Bylo to divný, ale prošlo to...nezapomenu na to, měla jsem děsnou nechuť ty vánoce dělat, ani stromek jsme neměli... ale mě bylo 22, tvoje děti jsou ještě "malí" a zaslouží si aspoň trochu z vánoc... ale současně jsou i "velcí" na to, že se s nimi o tom pobavíš... jak to je - pocitově, finančně...

Máš asi už zajištěné všechny finanční věci - důchody, případně přídavky, v hmotné nouzi ve smyslu zákona nejspíš nejste, ne? Co by si vlastně kluci přáli? Myslím, že ti tady pomoc nabídne víc lidí a já se klidně přidám