Mám ho doma už skoro 20 let. Sklon k netaktním poznámkám, úplná věcnost, absence emocí ve většině situací (popř emoce podložené a naučené odpozorováním).
Pro mě to byla a je dobrá škola - fakt už si neberu nic osobně, nečekám romantická překvapení, nečekám kytky, neprobírám s ním hnutí mysli své/jeho/kohokoli, musí mít hotový detailní plán činností na další dny, dovolenou plánuje s ročním předstihem,...
Na druhou stranu je totálně spolehlivý, vždycky fér a nikdy nelže. Což přináší i spoustu úskalí - změní se třeba podmínky, ale on nezmění plán...řekne matce/mě/tchýni něco pravdivého, ale velmi nevhodného atd., toho je za ta léta spousta.
Starší syn je stejný. Teď dělá v hlavě tutorial, jak na holky, hledá nějaká obecná pravidla, která vedou ke vztahu s holkou.