Ahoj,
myslím, že jsi dělal velkou chybu, když ses do teď zastávala dcery. Ono to opravdu bylo asi nadržování.
Já bych si je oba vzala večer stranou (každého zvlášť) a zeptala bych se jich, jaké by oni sami navrhli zlepšení.
Pak bych začala pracovat se synem na tom, jak zvládnout sestřino provokování - třeba bouchat do parapetu místo do ní, odejít z místnosti apod. Pokud ho nevyprovokuje, přestane to dceru nejspíš samo bavit.
Určitě je rozdělit - pokud nejde samostatný pokoj, tak ten jejich rozdělit na privátní zóny. U nás mají děti kolem postelí závěsy, když se chtějí uklidit, zatáhnou si je a nikdo tam nesmí. kdo toto poruší, pocítí důsledky - ode mě.
Někdo rozděluje pokoj nábytkem, kamarádka, která to udělat nemohla, udělala čáru na zemi - resp. si ji udělali její 3 děti pod jejím dohledem, aby to bylo jakž takž spravedlivé. Platil zákaz chodit do cizí zóny bez dovolení.
Ještě mě napadá, jestli jim nechybí soukromý čas s tebou, třeba udělat si každý den na každého 20 min., do kterých nesmí nikdo cizí zasahovat, nebo 1 hodinu jedenkrát týdně - ale tohle fakt dodržovat, dát tomu prioritu, vynechat jen z vážných důvodů.
Nicméně bych neočekávala změnu vztahů do nějaké velké lásky, spíš naopak, ale i příměří bude dobré a časem se to může ještě posunout