Kudlo, jasně a tohle jsou pohádky Boženy Němcové?

V roce 1950 se odehrál první monstrproces, který měl zdiskreditovat významné představitele řádů. Ihned poté byly v Akci K zlikvidovány mužské kláštery a 2376 řeholníků internováno v tzv. centralizačních klášterech, což byly kláštery přeměněné na koncentrační tábory[12]. Ve stejný den byla v Akci P násilně sloučena řeckokatolická církev s pravoslavnou, jak již bylo dříve plánováno. Poté byla zahájena Akce Ř, postupná likvidace a vytěsňování ze společnosti u ženských řeholních společenstev, která byla ovšem pozvolnější a narážela na potíže, jak nahradit školený personál v nemocnicích a sociálních zařízeních. Z pokrokových kněží byl ustanoven Velehradský výbor katolického duchovenstva. Během let 1949–1951 byli StB internováni nebo zcela izolováni všichni biskupové mimo Antonína Eltschknera, nejdéle:[13]

1949-1965 pražský biskup Josef Beran
1949-1953 litoměřický biskup Štěpán Trochta
1950-1963 brněnský biskup Karel Skoupý
1950-1963 českobudějovický biskup Josef Hlouch
1950-1961 olomoucký biskup Josef Matocha
Během ledna 1950 až ledna 1953 byli zatčení a posléze odsouzeni ve vykonstruovaných procesech biskupové:[14][15]

v lednu 1950 spišský biskup Štefan Barnáš, odsouzen 1951 na 15 let těžkého žaláře
v dubnu 1950 řeckokatolický biskup Pavel Peter Gojdič, odsouzen 1951 na doživotní žalář
v červenci 1950 olomoucký biskup Stanislav Zela, odsouzen 1950 na 25 let těžkého žaláře
v září 1950 spišský biskup Ján Vojtaššák, odsouzen 1951 na 24 let těžkého žaláře
v září 1950 tajný biskup Ladislav Hlad, odsouzen 1950 na 3 roky těžkého žaláře
v říjnu 1950 řeckokatolický biskup Vasiľ Hopko, odsouzen 1951 na 15 let těžkého žaláře
v červenci 1950 trnavský biskup Michal Buzalka, odsouzen 1951 na doživotní žalář
v červenci 1951 olomoucký biskup František Tomášek, propuštěn bez soudu 1954
v červenci 1951 královéhradecký Karel Otčenášek, odsouzen 1954 na 25 let těžkého žaláře
Po roce 1960 došlo k druhé vlně soudů:[14]

biskup Ladislav Hlad, odsouzen 1960 na 9 let žaláře
biskup Dominik Kaľata, odsouzen 1960 na 4 roky žaláře
biskup Ján Chryzostom Korec, odsouzen 1960 na 12 let žaláře
biskup Peter Dubovský, odsouzen 1962 na 6 let žaláře
Věznění se nevyhnulo ani řadovým kněžím či dokonce řeholním sestrám (např. boromejka Marie Vojtěcha Hasmandová). V roce 1950 zemřel na následky bestiálního mučení při výsleších kněz Josef Toufar, vyšetřovaný v souvislosti s kauzou dodnes nevyjasněného tzv. Číhošťského zázraku. V roce 1951 byli v souvislosti s tzv. případem Babice popraveni tři kněží ze západní Moravy (Jan Bula, Václav Drbola a František Pařil) a další dva kněží (Jan Podveský a Josef Valerián) byli několik let vězněni. Někteří duchovní zemřeli ve vězeních z důvodu odepření lékařské péče (např. salesián Vojtěch Basovník).

Známo je také několik případů záhadných úmrtí kněží, obvykle oficiálně prezentovaných jako sebevraždy. V roce 1950 za záhadných okolností zemřel děkan Ludvík Sobek v Petrovicích u Karviné (podle oficiální verze spáchal sebevraždu), zhruba o rok později rovněž za nejasných okolností zemřel kněz litoměřické diecéze Emil Brůna. V roce 1960 pak Franz Sitte, farář v Bořislavi u Teplic měl údajně spáchat sebevraždu během svého věznění ve vyšetřovací vazbě (vyšetřování v 90. letech 20. století dokázalo, že ve skutečnosti byl zavražděn).

Státní normalizace[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1968 spočívalo pronásledování převážně v ideologickém dozoru tzv. církevních tajemníků nad činností kněží. Kněží, kteří se nepodřídili, byli často i za maličkosti zbaveni tzv. státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti a za jakoukoliv státem netolerovanou činnosti byli trestně stíháni pro tzv. maření státního dozoru nad církvemi. Státní bezpečnost také sledovala a potírala činnost tzv. podzemních částí církve. Výsledkem této normalizace a činnosti tzv. církevních tajemníků, byla kromě jiného i smrt vězně několika koncentračních táborů sídelního biskupa litoměřického Štěpána kardinála Trochty, pouhý jeden rok od odtajnění jeho kardinálské hodnosti v roce 1973. Začátkem 80. let došlo v Polsku i Československu k několika vraždám přičítaných snaze tajných policií zmařit kontakty církve s Vatikánem a církví na Západě. Dosud zůstávají otazníky například nad smrtí Přemysla Coufala, tajně působícího benediktinského opata.