Mám naprosté pochopení pro každého, kdo je ráno nas...j na svět, že je ráno a musí vstávat
Po mně se nesmí nic chtít, dokud v sobě nemám kafe, jinak vrčím a koušu. Chtít po osmiletým rozespalým děcku, aby projevovalo uznání, mi přijde být tak nějak mimo mísu. Nechat být, nevšímat si, nemluvit, nedělat věci, co jsou jí nepříjemné (vraždila bych každýho, kdo má po ránu takový nápady jako větrat, kdo se v tý zimě má probrat?
), mít jasně stanovený postup činností, vše potřebné vykomunikovat den předem, pokud chci něco připomenout ráno, pořídím tabuli vedle dveří a píšu vzkazy.