Tilíku, to je přesně to, o čem jsem psala...když jsem doma se synem sama, tak nám to klape automaticky, ani nemusíme vůbec mluvit, každý se mlčky probíráme a odcházíme včas...ale když je náhodou ráno doma manžel, tak je to celé v rozkladu a máme co dělat, abychom včas odešli na autobus...venku na vzduchu se probereme a dobrý, už si můžeme i povídat