Nemá na to nárok a ani předškolák nemá nárok. Nikdo nemá nárok systematiky vypruzovat, nárok máme občas nebýt v kondici a či nevydržet s nervama, ale ne jen tak pro srandu dělat bližním ze života peklo.
Klíč je nedopustit to. Někdy stačí změna rytmu, postupu, u mých dětí to často bylo, jak tu někdo psal, že potřebovaly budit dřív, o hodně dřív a pak pomalu, pomalu v klidu. Já jsem vlastně taky taková, potřebuji, když už musím vstát, pomalé a klidné ráno. Nebo něco jiného, co mu sníží pnutí z rána. Jenže o pnutí nemusí jít, často je to jen zvyk, děti to tak mívají.
Pak máš nejlepší ho vzbudit, když ty už máš svoje ráno odbyté, jsi připravená a odhodlaná, klidně ho i sama obléknout, do tašky mu dát svačinu a odchod, deset minut max, ať si při tom řve, ty mysli na sex nebo na Anglii. Když si příště řekne o snídani, tak pokud se bez komentářů svižně oblékne, může být. Atd.