Taky mě mrzí, jak vypadají naše rána. Syna (taky 8) budíme několik desítek minut, než začne vůbec vnímat. V tu chvíli jsme my již doruda. Ale on, jak nás předtím nevnímal, tak má pocit, že přijdeme do jeho pokoje a hned jsme protivný. Často se ráno pak hádáme i my dospělí a je to všeobecnej opruz. Chodí pozdě spát, dělá mu problémy usínání, odjakživa, takže to je si hodně tím.