Jak znám sebe a své chorobné lpění na nezávislosti (které mi dodnes brání i nechat za sebe zaplatit v hospodě ), tak bych si o peníze řekla fakt až v nouzi nejvyšší, a v každém případě jen o půjčku, ne o dar. Do závislosti spojený s dětma a mateřskou jsem šla jen díky tomu, že můj muž je mimořádně hodnotný jedinec. Ale uznávám, že to je jaksi trochu extrém.

Na druhou stranu, že si o prachy někdo řekne partnerovi, to nepovažuju a priori za něco, za co by musel být podezírán, že chce být vydržován nebo že si nechává platit za sex. Je to v mimořádný situaci, který se sice asi dalo předejít, ale kdo z nás jedná vždycky rozumně, že.

Tady je asi potíž, že pod tou pomocí si každej z těch dvou původně představoval něco jinýho - jeden možná odvoz ze špitálu a vaření čaje, druhej zaplacení nájmu. Asi by to chtělo nějakou reakci ve stylu "asi se tě ta žádost o peníze dotkla - vycházela jsem z toho, že si mi nabídl pomoc - pokud je to pro tebe nepříjemný, zapomeň na to".