Jo, taky bych to viděla na cestu nejmenšího odporu...akorát to ale v dětech - spolužácích - zanechá nějakou stopu, určitě ta ztracená částka a žádný trest...jako že se neměří stejným metrem.
To snad není ani o tom dobrovolně-povinném příspěvku.
jenže takhle to bývalo už před 30 lety, taky se měřilo jiným metrem, je to teda danajský dar i tomu dotyčnému děcku.
Co bych dělala, nevím, podle situace (myslím, že minimálně bych se zmínila před všemi na příštích schůzkách a poprosila je o jejich stanovisko), dítěti bych přiměřeně vysvětlila, oč jde a že jsou holt lidi různí...