Jsem zrovna v procesu přerodu. Chodím k odborníkovi. Podle mě je až skoro naivní, nebo dokonce namyšlené si myslet, že jsem dosáhla nějakého stupně vývoje. Vždycky se může stát něco, co člověka ovlivní, co mu ukáže hranice jeho sil, jeho netušené slabiny. Mně se to stalo v 37. Je to nepříjemné, bolí to asi o dost víc, než za mlada, ale na druhou stranu už mám víc zkušeností a vím, že se s tím poperu, a že z toho vyjdu silnější.

Když tak o tom přemýšlím, může být tohle ta známka "hotovosti". Že jsem si jistá svou silou, vůlí žít a přežít, poučit se. To přichází až s věkem.