Marko, velmi ti rozumím, tohle jsem se musela také dlouho učit a stále ještě mám mezery.
Nemívala jsem ani nejmenší invenci, na co se ptát nebo co říkat člověku "jen tak", když se s ním ve skutečnosti bavit nechci
Časem jsem to odkoukala, odposlouchala, opravdu jsem nad tím cíleně přemýšlela, co se v takových situacích dá říkat.
Ale pořád v tom nejsem nejlepší a obdivuji ostatní, jaké mívají spontánní nápady a jak jim to přirozeně plyne, zatímco já musím horečně přemýšlet