to jsem rada, ze v 16 jsem nebyla jedina, kdo zil jen ve sve vlastni hlave a svet kolem nevnimal.....nebo spis jsem svet kolem sebe vnimala jako nebezpecne misto, kde cihaji vyhazovy ze skoly (u mne nepadalo v uvahu ani nahodou), neprijeti na VS (to padalo v uvahu skoro u kazdeho), nejaka nudna prace az do duchodu, rozchody s klukama (ty mi draly srdce nejvic), peskovani od rodicu kvuli malickostem - proste same duvody prochazet se po hrbitove a uvazovat o tom, jake by to bylo nebýt

Kudlo, jeste jsem o tom premyslela a treba to je tak, ze kdyz nam v jistem veku priroda ubira na atraktivite, tak nam pridava na schopnosti delat small talk, abychom byly stale schopne pritahnout pozornost okoli (a dostat kousek pecinky z mamuta nebo jakoukoliv vyhodu, kterou zrovna v dejinach lidstva potrebujeme)