Myslím, že to je něco jako genderová daň. Nejdřív byly vánoce WOW, protože nám je tak nachystali rodiče (teda většinou, nebo jsme o tom aspoň slyšeli od kamarádů). Pak jsme je začaly chystat my, čili převážně ženy, aby byly WOW pro naše děti. No a najednou se ten obsah vyprázdní. Pro nás je to místo WOW už léta jen dřina, a ty děti už to taky tak fotogenicky neocení, příbuzní, kteří nesli ještě lehký závan našich dětských vánoc pomalu umírají a tím nám ty naše vánoce berou. Ještě chvíli se nám po nich stýská, ale pak už taky tolik ne, takže co teď. Nic. Najednou nejsou podstatné. Kromě toho jsme už profi vánoční organizátorky, takže už to máme v paži, všechno je hotovo nebo racionalizováno (= není nutný se udřít k smrti při uklízení) a už ani ty nervy nás nezabaví. Chce to najít novej smysl vánoc. Nebo je nějak dočasně utlumit, dokud nevyvstane potřeba je uspořádat znovu a pořádně - pro vnoučata.