Jé, ale to je krásné, každý den dopis, jak postupuje, z toho bych jako dítě byla v sedmém nebi

Jinak já se taky zrovna netetelím blahem. Je mi trochu smutno, že už se na vánoce nedokážu těšit jako malé dítě, a už tam ani není to těšení se při malých dětech, kdy jsem si užívala schovávání stromečku a ten moment překvapení a nadšení. Puboška nás navíc vytáčí tak neskutečně, že v pravidelných intervalech zahušťuje atmosféru a už to moc nedáváme, už jsem dnes taky brečela. K tomu všechno to chystání, nákupy, úklidy, a to jsem to brala těžce hákem a nic nehrotila, přesto je prostě spousta věcí, které se do toho konkrétního dne musí nebo chtějí stihnout, a je to takové moc vyšponované. Nestihla jsem dokončit dva vlastnoruční dárky, které by udělaly radost, to mě mrzí hodně. A dnes ještě manžel odhalil dárek, kterým jsem myslela, že ho hodně překvapím:-( Tchán je poprvé tento rok sám, moje mamka sice ovdověla už před pár lety, přesto je to o vánocích citlivější, tak nějak nedokážu moc hýřit optimismem, naopak mě každá kravina dojme.