Stane se.
Předloni byl zklamaný náš už dospělý syn (a neplakal , jen to neuměl úplně skrýt - ale aspoň ho to naučil Ježíškovi psát a nečekat, že ten chudák je vševědoucí už v kolíbce) a letos jsem se netrefila manželovi já. A protože muž to tolik neprožívá, rovnou mi to řekl a chtěl dárek vrátit či vyměnit a neb jsem blbá a nezaškrtla jsem políčko o prodlouženém vrácení, ani to nejde.
Takže kdo je chudák? Ne ten, kdo nedostal, co chtěl (nebo jako u nás dostal, co nechtěl), ale ten, kdo má blbej dárek nebo nedárek na svědomí, páč větší radost je něco dát, než dostat.
Přežijeme to všichni.

Ale teda měli by ty děti to psát aspoň v nějakým pořadí důležitosti...