Mně docela zahřálo, když jsem viděla, s jakou radostí a vervou náš téměř 10 letý zdobil stůl, zapaloval svíčky, na poslední chvíli se ještě hnal pro CD s koledami, abychom ho měli nahoře u stromečku...jinak největší radost u nás asi byla paradoxně z drobností - zářily mu oči nad nástěnným kalendářem s krásnými fotkami Krkonoš, rozplýval se, jaká je to krása...radost měl ze všech dárků, ale u tohohle to bylo asi nejnápadnější...a pak udělaly velkou radost hodinky digitálky...a vlastně všechno, i když malinko zklamaný byl z toho, že Ježíšek přece jen nedonesl tu autodráhu (i když jsme o tom mluvili předem...)