Hřejivé chvilky.. když u sousedů spadlo koště a syn začal bláznit, že už jde Ježíšek, že se bojí, objal mě kolem krku a nepustil.. Pak mi nadiktoval dopis Ježíškovi, že ten dopis necháme pod stromečkem - psal mu tam jak jsi krásný, jak jsi milý, že mu přeje hodně štěstí a ať se dárky líbí všem dětem, nechal mu u stromečku cukroví (zřejmě si ve školce povídali o sušence pro Santu - poctivě jsem pár kousků ubrala, aby viděl, že si Ježíšek vzal). Hřejivé bylo taky, jak před Vánoci zdobil celý byt, po svém dětském způsobu opásal vše stužkami a řetězi

Vánoce jsou opravdu dar, nejen pro tyhle chvilky, ale pro mě samou taky jsou dar. Vždycky si říkám, že je to jen práce navíc a že až dítě bude větší, tak se na to vykašlu, ale padne 24., a i kdyby jsme měli uprostřed bytu hnojiště a k jídlu suchý chleba, tak jsou prostě krásné Vánoce