"známku dospělosti a respektujícího dobrého vztahu."

To bych neřekla, tchýně vařila hodně sladká jídla, jako regulérní oběd, já sladké teplé nepozřu od dětství, dělá se mi špatně, takže to ani nevařím, nakonec mi ve 40 zjistili cukrovku, takže tělo asi mělo rozum preventivně.
Taky vařila neslaně nemastně, i když poctivě a z prvosurovin, klidně celý dopoledne, tchán měl nějakou přísnou dietu, mně to moc nechutnalo, mám ráda, když má jídlo "šmrnc" a netrvá 4 hodiny, třeba minutku se zeleninovým salátem.
Učila jsme se vařit až v dospělosti, ale baví mě to, tak to šlo rychle, podle toho, co chutná oběma.
Už několik let jsme domluvený na tom, že vaříme podle Petra Havlíčka a jiné zdravé recepty, s občasnou svíčkovou nebo řízkem ve svátek a manžel je spokojenej, dokonce i děti.