Přidat odpověď
Dát 5 korun - a klidně i mnohem víc - na dítě, kterému rodiče nezaplatí kino, by mi nedělalo problém. A to ani v případě, že chlapec předtím kradl - krádež je jedna událost, která musí být řešena a potrestána odpovídajícím způsobem, ale nenapadlo by mě ho "lidově trestat" někde jinde něčím jiným.
Pak je tu ale způsob provedení - a ten mi přijde velmi nevhodný, protože může toho kluka v kolektivu pěkně potopit. Je to myslím v Hroznech hněvu - "máloco je tak strašně ponižující jako být veřejným objektem dobročinnosti". Dobročinnost by měla být pouze věcí darujícího a obdarovaného a to co nejdiskrétnější, protože jinak je v ní strašně cítit ten pocit nadřazenosti a vychloubání se pocitem vlastní ušlechtilosti. Souzním s biblickým "Ale když ty prokazuješ milosrdenství, ať tvá levice neví, co dělá pravice, aby tvé milosrdenství bylo vskrytu.".
Co v téhle konkrétní situaci? Na místě učitelky bych především nevyhlašovala placené akce. Když už ji vyhlásila a tím toho kluka uvedla do nepříjemné situace (on nemá páky, jak rodiče k zaplacení přinutit), tak to buď měla řešit s rodiči, nebo mu to, pokud měla dobročinné chutě, měla zaplatit sama. Pokud to chtěla udělat ve třídě, měla to pojmout nějak úplně jinak, třeba nejmenovat dítě a jen uspořádat sbírku na "spolužáky, kteří do kina nemohou" nebo tak něco, nenapadá mě narychlo, třeba by se našel i daleko lepší způsob. Ale měla se zachovat citlivě vůči tomu klukovi, ne ho takhle veřejně proprat, ponížení ve vlastní sociální skupině je horší než to, že se s nimi něčeho nezúčastní.
Předchozí