Vedle v tématu o odpouštění Libik pronesla, že je to pěkná "novoroční témička", tak si dovolím přidat ještě jednu :)

Působí na vás příroda?
Možná už senilním (teda spíš jsem plna sentimentu, ale to s sebou nese ten náš život..), ale čím dál víc na mě působí scenérie přírody.
Nedávno byl v Tesku vystaven panel s fotografiemi amatérů na téma - Magická místa ČR. Mile mě překvapilo, že z našeho okolí jsem je znala a jsou mi blízká :) např. hrad Vikštejn, řeka Odra.. Jiná ve mě probudila smutek, že je snad nikdy neuvidím - Šumava např., ta je fakt daleko.
Včera jsme jeli na Jižní Moravu, tam bylo sněhu jak sviňa (u nás jen poprašek), stromy jak z Mrazíka proti zapadajícímu slunku.. Cestou zpátky jasno, měsíc s kruhem kolem, vozovka jiskřila ve světle protijedoucích aut, občas mlha, skoro hororová.., před Bravanticema srnka vprostřed cesty..

Máte taky svá "magická místa"? Podělíte se? Nebo taky na vás působí třeba jen "drobnosti" - procházka v lese, sledovat proměnu stromu v parku za barákem.. Cítíte se před krásou přírody malí a dojatí?
Nějak už nepotřebuju "velké" výlety a vlastně ani přemýšlet ne, neodpouštím, jen škrtám a do lesa nebo ven chodím vyčistit, vyprázdnit, hlavu.