Nic mu není dobré ..
Je mu 11, takže počítat už umí, ukázala bych mu zhruba jaké jsou vaše příjmy a výdaje a co vše pro to jako rodiče musíte udělat, aby peníze přistály na účtu. Zdůraznila bych mu, že všechny jeho koníčky, jakož i koníčky dalších vašich dětí, jsou věc zbytná a že např. vy jako rodiče si žádné takové náročné koníčky nepěstujete a pokud ano, tak je to jedině fér. Apelovala bych na to dobré v něm, že je chytrý kluk a že určitě chápe, co vše pro něj děláte a že to děláte rádi, ptž jinak byste to nedělali. Dále bych poukázala na jiný příklad z okolí, jak to jinde funguje/nefunguje, a že to, co má teď, není zdaleka standard v ostatních rodinách.
Naše princezna, když má občas kecy, že kámoška má to a tamhle to, zavčas jí zarazím a nemusím chodit daleko pro příklady, jak to někteří jiní mají těžké. Myslím, že by jí stačilo zkouknout pár dílů výměny manželek a padla by jí brada.. Na to ale nemám zas nervy koukat já :) :)
Asi je to i povahou, já jsem taky věčně s něčím nespokojená a je to teda peklo se sebou občas vydržet, ale věkem mne to přechází a pod stromečkem mne uspokojí fakt minimum, velké dary nepotřebuju. Spíš to celoživotní nastavení mám blbé.
Já pořád doufám, že to dobré, co jsem do dětí vložila, když byly opravdu malé, v nich jednou zvítězí (mladší je docela číslo, průsery teda nedělá, ale s ničím se moc nemaže a bojím se, že v pubertě bude zkoušet kdeco a já s tím nic moc nenadělám) a co si vzpomínám na průseráře ze ZŠ, nyní jsou to většinou spořádaní hodní taťkové od rodin.
Přeji ti pevné nervy a držím palce, sama nevím, jak jejich puberty jednou zvládnu