Taky mám pocit, že si naše si občas nevidí do pusy. Včera byla hrozně zpruzelá, že se v osm večer nebudou dívat na pohádku. Na Silvestra šly spát ve dvě ráno, takže jsem byla nekompromisní, dovolila jsem jen čtení do devíti v posteli. Ale těch keců co okolo toho bylo, jsou vánoce, prázdniny a já jim nic nedovolím, úplně jsem si vzpomněla na Zefýr, jak popisovala svou chuděru utlačovanou dceru..
Jakmile jim jednou dovolím nějaký "nadstandard" (jít spát později, koukat večer na film,..), tak už to pak vyžadují a očekávají automaticky a je děsný boj vrátit to do normálu a jsou hrozně ublížený a nas...ý, když to tak není.