Výňatek z článku:

"Epidemie je naprostá katastrofa. Do popředí se nevyhnutelně dostává pocit, že není úniku. V okamžiku, kdy vypukla, se člověk dostal do pasti. Zemřeli i ti, co hledali útočiště v horách a jeskyních. Dokonce i lidé, kteří se zavřeli v kostele, byť u zázračného obrazu, se necítili v bezpečí. Nákaza se natahovala a k smrti odsuzovala starce i děti, bohaté a chudé, dobré i zlé. Převrátila veškerý řád, pod jejím dotykem se křehký svět vytvořený člověkem rozpadal v trosky, měnil v chaos. Epidemie připomínala mýtický stav chaosu. To představuje nepochybně nejlepší definici epidemie v archaickém světě, který lze ještě snadno odečítat z kolektivní představivosti obyvatel novosadeckých vsí. Zemřelí v době epidemie byli pohřbíváni do pole, v narychlo vykopaném hrobě, anonymně. Když epidemie ustala, byl hromadný hrob zorán, ale neoset a žádná půda už odtud nebyla přesouvána, jen se postavil křížek nebo kaplička. To pole se stalo neplodným."