Dnes sa mi po dlhom čase ozvala kamarátka a s jej dovolením skopírujem jej pohľad na vec. Dlhé, ale každopádne zaujímavé...

"...Včera jsem četla to téma Tuten. i to , jak jsi se do toho vložila.
A koukala jsem, co píšeš. Vím, že jsi už psala, že máte s M. problémy, ale až tak?

Myslím, že M. je opravdu pěkný manipulátor a psychopat. Vím, že se to čte těžce, a obvykle lidi pod psychopatem vidí nějakého násilníka, ale to tak vůbec nemusí být. Psychopat je člověk bez empatie, který své okolí využívá jako ZDROJ pro sebe. Nemá problém být milý a líbivý, když z toho plyne nějaký prospěch pro něj.
To jaký je, je pro něj v pořádku. On sám sebe i svět okolo vidí tak, že si myslí, že ho vidí správně. To znamená - všichni mu ubližují, když mu nechtějí dát to, po čem touží, proč by měl brát ohled na někoho, když je mu lhostejný atd.
To co píšu není nějaké hanění. Je to prostě popis faktu, abys věděla a chápala, že to nemá nic společného s Tebou, s Tvým mužem, s Vaší výchovou atd. Takhle se člověk narodí a jediné, co asi funguje, mu dávat takové mantinely, aby svoje psychopatické chování nemohl rozvíjet.
Můžeš mu vyjádřit pochopení, lítost nad tím, že je zklamaný, že nemá nový mobil, má blbého bráchu, není jedináček, nedostává drahé dárky... (- dosaď dle libosti)

Nemusíš se jím nechat týrat. Tenhle člověk může být velice úspěšný v zaměstnání, v profesním životě, ve sportu... ve vztahu to vidím spíš problematicky, ale může se stát, že najde holku, která si s tím poradí.
Je to tvůj syn a ty ho miluješ. Jsou děti, které nejsou dokonalé a Ty se musíš smířit s jejich nedokonalostí a naučit se s tím žít. Nemůžeš brečet nad tím, jaký Tvůj syn je. Musíš se naučít s jeho handicapem (a tohle psychopatické chování já považuji za hodně velký handicap) žít tak, aby to nenarušovalo další chod Tvé rodiny. Tvým úkolem není vychovat úžasného báječného skvělého kluka. Tvým úkolem je ho dovést do dospělosti (pak už to bude na něm) - a přitom se nezbláznit.

Ptala ses na děti. Můj J. i S. jsou psychopatické osobnosti. Oba vidí jen sebe, nemají empatii. Je pro ně problém při jejich chován brát ohled na lidi. U nich fungovaly jen páky - a to ještě blbě. "Nepomůžeš s myčkou? Dobře, nebude to a to."
Mě u nás doma vlastně zachránilo to, že oba postupně odešli k babičce - mé mamce. Nevím už, co všechno víš. Napřed tam byla S. jakože kvůli škole. Máma, která je pořád bránila a pořád na mě něco měla, a jako že co já dělám blbě, po letech uznala, že je to s nima těžký.

S. se pak vrátila domů, ale ne že by prozřela, ale bylo to pro ni lepší vzhledem k okolnostem (kluk z M..., blíž do Prahy atd.) Na konci druháku neudělala zkoušku, na kterou se v prváku jen tak vykašlala a vyhodili ji. V září nastoupila na nějakou soukromou vošku, po týdnu to vzdala. Nedělá nic, je jen na počítači, bydlí v bytě u svého bývalého kluka, asi s ním teda samozřejmě i spí. Já jí nedávám nic - ve smyslu žádné peníze, je jí to jedno. Může bydlet doma, to nechce (povinnosti, sourozenci). radši hnije v praze ve starým plesnivým bytě. Byla i u psycholožky, ta jí řekla, co jí ríkáme všichni - ať se odstěhuje od K. a najde si práci, to odkývala, žádná změna.
Před Vánoci jsem to já trochu pohnojila, psala jsem jí, jeslti by nepřijela pomoct na firmu, byl to tam masakr, a protože podle mě nereagovala dostatečně rychle a vstřícně (čekla jsem něco jako ano maminko, přijedu co nejdřív, místo toho bylo "a kdy jako, už dnes? a musela bych starým vlakem, což je problém"...) problém starého vlaku = není tam wifi :-(
no, tak jsem vypěnila a napsala jí, že jezdit nemusí vůbec a ona nepřijela a ani pak se naozvala, ani na Vánoce a tel. mi nebrala...
Mamka mi pak volala, že je S. nemocná a že je šťastná, že nikam nemusí a bude si sama v Praze a bude mít klid a bude si dělat co chce = trčet na počítaci....
Pak teda na druhý svátek odjela k mamce ale se mnou vůbec nekomunikovala.

My jsme u mamky byli v sobotu a když S. zjistila, že tam máme dojet, honem se sbalila a odjela ke svému tátovi (můj první manžel). Ale já nechtěla, aby jsme to nedorozumění nechaly do nového roku, zajeli jsme tam, já se jí omluvila, že jsem na ni tak vyletěla, a dala jí dárky (kosmetiku, balíček s dobrotama, co má ráda, 1000 Kč). Ona mi jako tradičně nedala nic. Když jsem se ptala, co má v plánu tak jako životně, začala se šklebit. Radši jsem odjela.

J. je u mamky spokojený, mamka se o něj stará. Zklidnil se ve škole, kupodivu se i jakž takž učí a pokračuje na čtyřletém učilišti s maturitou (odkud před 4 lety odešel na tříletý, protože propadl ze 3 předmětů).
Když po něm nikdo nic nechce, je v pohodě.

J. i S. jsou ukázkoví sobci, sebestřední manilupátoři a psychopati. Dokážou v lidech okolo vzbudit lítost tím, že ty lidi nešlapou podle jejich představ.
Jsou už velcí, tak je mi to vlastně i jedno. Mám milujícího manžela, skvělé děti. E. mi dala už i dárek na Vánoce (knížku) i s věnováním. T. pro mě koupila (vybrala) barvu na vlasy pod stromeček. Na Ježíška věří, ale ví, že tam přidáváme dárky i my (abychom se taky obdarovali a co kdyby Ježíšek nedorazil a aby tam měli něco i babička a děda, i když dopisy Ježíškovi nepíšou...)

Myslím, že u tebe by bylo dobrý, aby sis tohle uvědomila. Že nikdo nemá právo dusit tě jen proto, že našlapeš podle jeho představ.
Takže pokud M. nemá v sobě tu empatii a vstřícnost, tak s ním najet na model fungování přes logiku. Je chytrej, on si to spočítá, co se mu vyplatí.
Je to tvůj syn a miluješ ho a chceš s ním vycházet. Ale neměj nereálná očekávání. Aby pochopil, jak se cítíš, nebo čím ti vlastně ubližuje, toho se nedočkáš. On to opravdu nechápe. Ba naopak, on se cítí nepochopený a zneuznaný.
Tyhle děti já říkám vždycky, že jsou skvělí a byly by skvělí jako jedináčci. Kdyby měli těch 100 % péče, pozornosti, času i peněz na dárky...
No, tak to není. Já taky chtěla cestovat po Americe a hrát na klavír a místo toho se starám o bandu dětí. Takže vyjádřít pochopení pro jeho frustraci, ale tu hru s ním nehrát.

U vás, jestli jsem to pochopila správně, odešel na vánoční večeři k tchánovcům. Tady by to bylo jasný. Žádný dárek.
Musí pochopit logiku a důsledky. Nemusí tě milovat, aby např. vynesl koš. Ale když nevynese koš, nebudou benefity.
Můžu ti napsat, že ani to nemusí fungovat. Honza to u nás dotáhl tak, že přijel ze školy, mobil měl zabavený a vlastně nic nemohl, takže zalezl do postele a tam strávil den i noc, nic nejedl, ráno zas odjel do školy na kole.... až vlastně odešel k mamce a tam z toho nějak vyrostl.

Takže ti poradím asi jedno: Lepší to nebude. není nic, co by tvého syna naučilo fungovat k vám trochu vstřícně a s pochopením (snad jen nějaké životní šoky typu úmrtí v rodině, ale to je jasný, že to si nikdo nepřeje). Jediné, co můžeš, brát to jak to je, nemít nějaká očekávání, brát tvého syna jako fakt (podobně jako se máma postiženého děcka musí smířit s tím, že nikdy nebude chodit, nidky neudělá ani učiliště apod.). Brát ho jako sobce, který vždy bude kopat jen sám za sebe. Vy jste pro něj ZDROJ, sourozenci, vaše požadavky, normy a pravidla OBTÍŽ. Může se naučit fungovat logicky, ale ne empaticky.
Když nebudeš mít očekávání, můžeš být někdy příjemně překvapená.
Jinak tě můžu ubezpečit, že vyroste a ani to nebude tak dlouho trvat.
Nezkaz si svoje nejlepší roky trápením s děckem, který, ač je tvoje a je milovaný, prostě nikdy nebude takový, jako bys chtěla.
Máš další dvě krásný, zdravý, hodný a milý děcka. Život je v rovnováze. Když ti někde dá, jinde ubere. A naopak. V průměru máš normální děti.
Hlavně se z toho nehruť.

Kdybys měla jen to jedno jediné dítě a ono tě takhle zklamávalo svým chováním, je to na mašli. Ale máš další dvě. Kašli na to. Dávej mu najevo, že ho máš ráda, že je pro tebe důležitý, že jsi ráda, že ho máš, ale že se jím nenecháš deptat. Jsi smutná, že si nerozumíte, ale abyste si porozuměli, to neznamená, že ty budeš skákat tak, jak on potřebuje. TO není porozumění.

ad Vánoce. Měla jsi strach, že vám zkazí Vánoce? Stejně to tak dopadlo. Neměj přehnaná očekávání. Nesnaž se, aby věci byly krásné nebo hezké.
Udělej vše co nejlíp, ale neber si osobní odpovědnost za to, jak to dopadne po té citové stránce, jestli mi rozumíš. Že o Vánocích nevyhoříte, nikdo nebude mít kost v krku, nikdo vám neumře a ani se nestane nic hroznýho, už to je výhra.
Nemusí to proběhnout jako láskyplně atd. City si nech na noc pro manžela a na muchláníčko s malou a s Martínkem.