Je jasné, že spoustu věcí děláme, protože je dělat CHCEME - líbí se nám mít uklizeno, chutná nám domácí strava/když si vaříme doma, ušetříme/je to zdravější - ale co z toho je opravdu POTŘEBA v momentě, kdy dojde na lámání chleba a jsme třeba nemocní, unavení nebo jen docela normálně - a lidsky - LÍNÍ?

Co z toho stojí za to, abychom to dělali, i když jsme z toho zpruzení, máme pocit, že máme doma druhou směnu a nikdo nám nepomůže?

Já si myslím, že ve skutečnosti je toho dost málo, z mého pohledu:

- vynášet koše (protože hnijící odpadky jsou fuj)
- občas nakoupit (jíst se musí)
- prát (chodit v čistém je příjemné, jako smradlavý by se člověk asi moc necítil a vyčlenilo by ho to ze společnosti)
- mýt nádobí

občas zamést, vytřít, očistit povrchy, umýt hajzlík, ale nemusí to být nějak super často

NEMUSÍ se naproti tomu vařit (jíst se dá bez úhony i studené, zejména pokud mají lidi obědy v práci a ve škole), žehlit. a jistě jsem na spoustu věcí zapomněla.

Jistě že když nás těší mít vyžehleno a baví nás vařit, tak to dělat MůŽEM a většina z nás to i dělá, ale není to tak, že bychom bez toho bídně zahynuli.

Jak to vnímáte vy?