A samozřejmě že je to o subjektivním pohledu na věc, ale tady bych ráda rozlišila MUSENÍ, o kterých jsem mluvila:

1. KDYŽ CHCI teplý večeře, tak je MUSÍM (já nebo někdo jinej, to je fuk) uvařit (jinak je nebudu mít a nesplní se to, co CHCI) - to plně uznávám, když něco chci, tak pro to něco musím taky udělat

2. ale MUSÍM dělat teplé večeře, když mi vůbec nezáleží na tom, aby to, co večer jíme, bylo teplé? Myslím tím - ohrozím tím něco nebo někoho, když se rozhodnu, že je dělat nebudu? Jinými slovy, opravdu MUSÍM dělat nějakou činnost, která mě netěší a po jejímž výsledku nijak zvlášť netoužím, protože by třeba jinak celá rodina dostala žaludeční vředy? Nebo žádný vředy nedostane, teplý večeře se vařej jen proto, že "se to tak dělá", ale ůbec žádný hrozivý následky, když se to dělat nebude?

Číslo 1 dělám logicky proto, že chci ten výsledek. Číslo 2 nemusím dělat, pokud nehrozej ty následky a nezáleží mi na výsledku.