Když jsem nemocná, tak nemusím nic, naštěstí nežiju sama, tak se o mě vždycky někdo postará, jinak toho musím hodně, mám ráda pořádek, čisté oblečení, teplé jídlo...
Kdybych si mohla vybrat, tak se starám jen o to jídlo, ostatní dělám nerada.

Naštěstí mám manžela, kterej spoustu věcí dělá tak nějak mimochodem, jde kolem dopraný pračky a cestou do obýváku pověsí prádlo, jde do kuchyně a cestou sebere špinavý nádobí a při vaření kafe ho umeje, ani o tom neví, tohle já neumím, řeknu si, že teď uklidím a uklízím, když si neřeknu, tak ten binec nevidím a odpočívám.

Vařím automaticky, protože jíst jen chleba s něčím, to ani nevnímám a snědla bych toho mnohem víc, než třeba teplý polívky. Díky dennímu vyváření hubnu, asi je tam i ten pocit, že se o sebe starám. Vařím kvůli sobě, přihodím toho víc, takže pro všechny.