Je pravda, že jediné moje dítě, které má vždy uklizený pokoj je to úzkostné. S tím nepořádkem je to tak, že každý má nějakou hranici, kdy už se necítí dobře, takže teoreticky nemusím nic, ale od určitého stavu nepořádku už nejsem v pohodě. Horší je, když ti ostatní tu hranici mají posunutou a jsou vůči nepořádku mnohem tolerantnější. Pak se jim logicky nechce uklízet a uklízím já, protože mě to nejvíc vadí. Já mám pracovitého muže, ale tu hranici vnímání pořádek-nepořádek má jinde, takže on bude venku vyklízet kůlnu a doma ho nenapadne zamést podlahu.