Jiřko, nejde o to, že bys někoho nutila. Já bych nechtěla mít vedle sebe někoho, kdo je takhle hyperaktivní. Už to vědomí, že můj partner je takový hyper by mi narušovalo můj vnitřní klid. Aniž by to po mně žádal, cítila bych, že na jeho tempo nestačím.

Jsem vděčná osudu za svého současného partnera. Máme stejné tempo, stejnou fyzickou kondici, baví nás stejné věci... třeba i to nicnedělání, kdy večer ležíme každý na jednom konci sedačky, nohy přikryté společnou peřinou a každý si čte svoji knížku. Neužila bych si to s vědomím, že on někde poletuje (i kdyby mě k tomu nenutil).

Už nevím kdo to zady psal, ale váš problém bude někde úplně jinde, než počet dětí.