Jiřko, neodvažovala bych se někomu radit, co má dělat, nějak už jsem tyhle vody opustila....můžu jen napsat, jak to vnímám...ale důležité je, jak to máš ty sama. A teď to máš třeba tak, za rok to budeš vnímat ještě jinak...ale prostě bych řekla - dělej ty věci tak, bys i ty byla spokojená a "nasycená"...

Včera jsem vyplodila ještě kus příspěvku, když server "spadnul" - znám ženy, které nejvíc ničilo to OČEKÁVÁNÍ, že by snad při nějaké vhodné příležitosti mohlo něco být - myslím tedy domácí milování s milovaným mužem...jeli třeba na wellness nebo udělali pěknou domácí chvilku...a muž se sice jakoby pasivně zúčastnil, ale při první příležitosti "zdrhnul" - myslím obrazně. A zas to zklamané očekávání...a do toho se občas mísí i to, zda je žena dobrá a atraktivní vůbec jako žena...atd.atd...
Ale prostě ta zklamaná očekávání...to zklamání, že opět...nic...a "útěk" - psychický, někdy i fyzický...
Pokud to ale člověk bere bez toho očekávání jako fakt a je schopen žít s tím druhým, jako kamarád, proč ne...zvlášť pokud jsou tam malé děti.

Já jsem poměrně zodpovědná ke všem lidem (snažím se tak nějak přirozeně), zvlášť teda k těm, co mám ráda, ale teď už jsem ve věku, kdy si říkám, že - vlastně nevím, co bych dělala, kdyby...dřív bych měla jasnou představu, dnes ji nemá...ale nemá cenu dělat nic násilím, každý jsme jiný.
Přeju hodně štěstí, není to někdy jednoduché .
někdo bez milování vydrží desítky let, některým ženám to nic "leze na mozek" - prostě i podle některých psychologů má absence milování na ženy mnohem horší vliv z hlediska psychiky, než na muže...
Možná stačí jen připustit, že člověk není ve vězení, že by kdykoliv mohl ven, kdyby chtěl...a dovolil si to (a myslím, že i tohle uvědomění do jisté míry znejistí lhostejného partnera, protože to v zřejmě z partnerky sejme a zachytí).