"Jenž, já to mám tak napul.. Treba u toho jídla začnu pochybovat, že kdybych to líp zorganizovala, přemostění, nemusela být jen kaše a párek... U jogurtu z lednice je mi jasné, že teplým jogurtem že mě lepší matka nebude... Nízké sebevědomí mám buď vrozené nebo vybudované neustálou kritikou v dětství."

Konvalinku, to chápu. Já to dělám tak, že řeknu "Já se nad tím zamyslím/já to někdy vyzkouším, až na to budu mít klid/čas/až budu doma." A skutečně se nad tím pak zamyslím, jestli ta rada je pro mě dobrá, případně to s někým jiným ještě proberu (třeba na Rodině). A když se rozhodnu, že to aplikovat nebudu, tak až mi to příště dotyčný zas bude radit, řeknu "Já si to zkusila/promyslela a mně to víc vyhovuje takhle."