Konvalinka na mě dělá dojem ženský, co by se ráda starala o rodinu a mimo ni zvláštní ambice nemá. Snaží se to dělat po svým dobře, přesněji pokud možno bezchybně, protože jako dítě z pohledu svý matky nic neudělala dost dobře. Takže kromě snahy dělat všechno na 200 % pořádně, zdravě atd. má do hlavy bohužel vtlučený i to, že se neumí bránit kritice a sama se asi hodně těžko odvažuje z očí do očí někoho kritizovat. A taky jí buď nedochází, že když udělá sama od sebe něco proto, že podle ní to jinak druhý neudělaj pořádně, tak to bude dělat furt. Anebo to ví, ale neví, jak jinak. Vztahovačná mi moc nepřijde. Ani že by tu hrála raněnou srnéčku. Založením není žádná individualistka, spíš naopak, přitom kolem sebe asi nemá nikoho skutečně blízkýho. Ale nemá povahu na to, bejt v životě bez zázemí nějaký rodinný nebo jiný sítě.

Co naděláte, prostě jsou lidi, co jsou založením asertivnější a průbojnější, a lidi, co takoví nejsou a vyhovuje jim podřízenost, a ve vhodný konstelaci si žijou spokojenej život. Konvalinka tu konstelaci nemá a pokud jí zdejší, povahou jiný raděj, aby se snažila bejt ony, je to jako radit slepici, aby byla víc jako jestřáb. Myslím si, že schůdnější by pro ni bylo snažit se postupně od rodiny trochu oddalovat, třeba zkracovat pobyty toho typu, co se tady řeší, a současně hledat náhradní zázemí. A možná k tomu natrénovat nějaký způsoby odmítání, třeba kolovrátkový odpovědi.