Girili,
my jsme to měli u staršího kolem pátého roku. Neměl to tak často jako váš, ale stejně, prostě tvrdý spánek.
Počůrání bylo pravidlem jednak když byl nachlazený, druhak když večer nárazově vypil hodně tekutin (např. celej hrnek apod.).
Jak jsme řešili: zjistili jsme, že v drtivé většině případů dochází k tomu počůrání kolem půlnoci (mezi jedenáctou a jednou cca jednou hodinou). Takže jsme jej než jsme šli spát my dospělí (kolem té 23. hod.) nechali vyčůrat. Hodně pomohlo nechat ho vyčůrat, ALE nebudili jsme ho a netahali na záchod. Jen jsem ho stáhla spícího z postele na nočník stojící hned vedle, zašeptala "čureeeej", on se vyčůral aniž by oka otevřel nebo projevil známku bdělosti (byl na tom nočníku opřenej o mne a vláčnej, sám neseděl, prostě chrněl), a já jsem ho jen uložila zpět hned na postel.
Taky jsem dávala bacha na to večerní pití. Ne v tom smyslu, že by žíznil, ale radši aby pil průběžně ve dne a večer už nehltal velké množství (jinak normálně se napít mohl).
Postupně se to zlepšovalo a od toho cca šestého roku je klid úplně.