ze zuzany jsem měla málem osypky... nesnáším lidi, co jen hledají, kdo může za jejich nespokojenost... vždyť tam ani jednou nezaznělo, že by něco pro sebe udělala sama, nebo že by něco chtěla... jen neustále opakovala, co pro ni neudělal on...
jasně, že byl průšvih už jen to, že tihle dva spolu vlítli do těhotenství a následně do partnerství, nehodili se k sobě, navíc ten počátek "manželství" a rodičovství byl hodně ovlivněný tím, že nežili spolu - ji dirigovala maminka a on jezdil jen na návštěvu a v tomhle duchu se to pak neslo i dál - on byl jen na návštěvě... tenhle model si ponechali oba... ona neustále jen opakovala, jak ho v budoucnu zapojí, jak si ho převychová, ale myslím, že vlastně čekala, že se zapojí sám, ale jeho to ani nenapadlo - tehdejší doba a vnější tlak na spolupráci mužů v domácnosti ještě nebyl, ona zase je ten typ, co si jen fňukají po straně, ale napřímo to neřekne... ten pohled raněné laně, to je děs... ženská, co sedí sama doma a čeká, že NĚCO přijde, se asi nedočká, že...
svým přístupem k dceřině vzdělání to jen završila...