Valkýro, vzalas mi to z klávesnice. Dítě omezuje zatraceně silně v "pohybu" po celou dobu, kdy je nutné jeho zajištění dospělou osobou. Což je podstatně víc let než kojenecký věk.

Mě třeba hodně mrzí, že jen velice vzácně můžeme být s manželem sami spolu. My dva si vyjdeme vstříc a tomu druhému osobní čas umožníme, ale prostě jedna dospělá osoba děti strážit musí (a ještě hodně let muset bude) a někdo jiný, kdo děti pohlídá, představuje opravdu hodně komplikací, navíc většina kapacity je vyčerpána na to, co je nutné (lékařská ošetření, kde nemůžou být děti s sebou), a na nějaký nadstandard už nezbývá. A to já mám opravdu extrémně vstřícnou tchyni, ale to, že si jeden den v týdnu bere dovolenou, aby mi umožnila chodit ten jeden den v týdnu do práce (protože děti mám kontinuálně nomocné od druhé poloviny prosince) a jednou týdně si bere půlden můj muž ze stejného důvodu, je zatracený nadstandard a představovat si, že si k tomu ještě řeknu o hlídání dětí, abych si, já nevím, došla do divadla, mi připadá úplně zvrhlé a extrémně sobecké.