Tuten,
no v mém okolí to takhle měla většina dětí, navíc šly mnohem dřív do školky a hodně jich chodilo i do jesliček. Já byla výjimka, když jsem šla až poslední rok - babička byla v domácnosti a nechtěla mě do školky pustit, protože jsem "měla nemocný nožičky". Ovšem to, že jsem s ní byla doma neznamenalo, že se mi věnovala. Věnoval se mi děda, když přišel z práce, ne pravidelně a ne víc jak hodinu, dvě.
Mám pocit, že jsme byly mnohem víc vedení k samostatnosti. Ve všem. Hráli jsme si buď sami nebo s kamarády. Že by se mnou babička něco tvořila nebo si hrála, to neexistovalo. Maximálně jsem jí držela kolíčky, když šla věšet prádlo nebo držela cíchu na mandlu.