Monty,

já si v žádným případě nemyslím, že to nepobírám - měla jsem možnost vidět dost modelů poměrně zblízka.

Ostatně to, co popisuješ Ty, se mi v řadě aspektů nejeví jako ideální široká rodina (sorry, ale vycházím z toho, co sem píšeš). Přijde mi, že máš obrovskou kliku na extchýni (a extchána, dokud žil), z hlediska hlídací obětavosti, a že nebýt této babičky, tak by sis časově nemohla dovolit prakticky nic. Tvoje matka, tak jak jsi ji popsala, žádná ideální ani nadšená hlídačka není, a u Tebe (sorry, ale tak mi to z Tvého psaní připadá) mám pocit, že to bereš až moc jako samozřejmost z toho "bracího" hlediska (až do té míry, že jsi tvrdila, že když je to z podnětu toho člověka samotného, tak se to vlastně ani jako pomoc moc nepočítá), ale nevím, jak to máš z toho "dávacího".

Nechci Ti křivdit a je jasný, že sem člověk třeba takový věci nepíše, ale trochu jsem byla někdy na pochybách, jak je to se vzájemností toho "vycházení vstříc" z Tvé strany.

Možná jsem zaujatá, ale pokud jsem slyšela řeči typu "to je přece v rodině normální", tak to bylo dost často od lidí, kteří to chápali tak, že je přece normální, že ostatní dávají a poskytují jim, ale naopak už tak moc ne.

Jestli je to jinak, tak se omlouvám, ale toto mi naskočilo prakticky hned.