Přidat odpověď
zefýr,
to je další věc - vyrostla jsem v rodině, kde s dětmi takové ciráty nedělaly. A znovu podotýkám, že jsem byla dlouho jedináček a prarodiči rozmazlovaný dítě, rozhodně nemám pocit, že by mě někdo týral nebo mi ubližoval. Ale ten, kdo stanovoval pravidla byl vždycky dospělý. Dětem se prostě v blbostech neustupovalo. Dokud byly závislé na dospělých osobách, jelo se podle jejich pravidel hry. "On/ona neusne bez lampičky", to u nás neexistovalo, jediná výjimka byla právě sestra, protože neustále řvala a všem to lezlo na nervy, takže jediný způsob jak se nezbláznit bylo "vyhovět" a dělat to, u čeho po nějaké době zmlkla. Ovšem i to skončilo ve chvíli, kdy přestala být mimino. Vzpurné batole dostalo buď přes prdel nebo bylo ignorováno, aby pochopilo, že NE znamená NE a nic si nevyřve. Fungovalo to a následky to nemělo žádné. Babičku jsme milovali až do její smrti.
Mmch., nedávno jsem zažila v obchodě situaci, kdy malé dítě (cca dva roky) ječelo a matka mu asi třikrát vlídně opakovala, aby přestalo ječet. Počtvrté zařvala a okamžitě bylo ticho.
Předchozí