Před dětmi jsem hodně sportovala (kolektivní sport), do 25 až celkem vrcholově, potom po zranění už na trochu nižší úrovni, ale pořád 3 tréninky týdně plus spousta soutěžních víkendů. K této úrovni jsem se vrátila ještě po 1. dítěti (i když se zhoršenou výkonností), dítě hlídal manžel. On sám taky rád sportoval, ale jen "amatérsky" a převážně individuálně (běh, kolo, fitko), takže flexibilněji. Po 2. dítěti už jsem sportovala jen 1 týdně a bez víkendů (sice stále závodně, ale už šlo o takovou "pralesní ligu") a po návratu do práce po RD jsem vzdala (dobrovolně) i to - ze zdravotních i časových důvodů (už mi to prostě nějak "nestálo za to"). Kontinuitu udržuji pouze s některými bývalými spoluhráčkami v hospodě Postupně začal naopak víc sportovat manžel a celá rodina jsme zintenzivnili hlavně turistiku o víkendech (u dětí tedy nelze moc mluvit o koníčku). A já teď už taky "jen" běhám (málo), chodím a měla bych cvičit (břicho, záda), což nedělám. Ten "můj" sport začaly dělat obě děti (syn už i snad vydrží, dcera teprve začíná), což je fajn, na jejich soutěžích se potkávám s bývalými spolu- i proti-hráčkami a uspokojuje to moji "potřebu návratu"