zefýr,
u nás nic takového neplatilo. Pouze jsme se nikdo necrcal s miminy a batolaty v tom smyslu, že by se jim vždy ve všem vyhovělo a řídila se podle nich domácnost. O těch rozhodoval ten, kdo je měl na starost. Autonomie dětí se odvíjela od jejich věku. Jediný, kdo celoživotně "poslouchal maminku" byla moje máma, ovšem nikoli proto, že by musela, ale že sama chtěla. Všechny ostatní děti v rodině se vydaly úplně jinou cestou.