Však jsem se s ním rozešla už před 9 měsíci, teď budem řešit majetek a jeho představy o společném fungování mu utnu. A že je člověku líto, že přišel o rodinu, to tak prostě je. Ale to už jsem nějak zvládla, jen mě rozhodila ta nová přítelkyně a jeho bezohlednost. To už je díky této diskuzi taky pryč.
A k ženám, které nemohou existovat bez muže opravdu nepatřím. Lituju, že jsem nedotáhla moje první rozhodnutí o rozvodu do konce (tuším je to tak 10 let). Byla jsem tehdy ještě hodně naivní, děti malé, situace vypadala řešitelně, víc nemám co dodat.