Mně nejvíc chybělo takový to bezčasí, musela jsem každou vteřinu vědět, kde jsou děti, že je o ně postaráno, většinou je někde vyzvednout. Chybělo mi zabrat se třeba do práce zůstat tam do večera, když jsem měla nějakej nápad, jít kolem nějaký akce a zůstat tam, někoho potkat a jít s ním na víno, neřešit, co se děje doma, jít o půlnoci do města na procházku a vrátit se ráno, celou neděli si číst, dokud nemám dočteno, nestarat se o nic a jen si tak žít. Tak si to ted užívám, někdy s velkejma dětma, už jsem skoro zapomněla, jaký to je.