Jeden z mých prvních šéfů v zahr.firmě, mladý, svobodný, měl úchylku - když byla porada vedení, sledoval z okna, jestli se sekretářka už vrací s krabicí chlebíčků. Jakmile měl pozitivní výsledek, vystartoval, protože ona v kuchyňce rozdělovala chlebíčky na talíře, po 2. Vždy nakoupila rezervu, on tam na ni nastoupil Jéé ahoj jak se máš, a mezi blábolením jakoby nenápadně sežral několik kousků.
Měli jsme tam automat na kafe, na žetony, ty se kupovaly u pokladní. Defakto kafe zdarma, protože z utržených peněz slečna kupovala věci na oslavy a tak. Vypečený vedoucí s ještě větším platem nebyl, prostě nebyl schopen si ten žeton koupit (choroba?ano) a vždy se přisomroval k někomu Jé ahoj Karle, zrovna jsem se chtěl domluvit na...nemáš náhodou žeton navíc? Jednou "neměl nikdo", tak si šel (se skřípěním zubů) žetonek koupit, kecá, kecá, automat žádal "postavte kelímek", zapoměl, zmáčkl a...ten výraz, jak mu drahocenné kafe teče do prostoru, prý byl úžasný.