Ale jo, třeba škudličství mé matky je po příbuzenstvu zdrojem vtipů. Za vše vypovídá příhoda, když jsme prvně po revoluci vyjeli za hranice a jeli do Benátek, chodili jsme tam kolem stánků a pouličních prodejců s pizzou, vonělo to, nám s otcem tekly sliny, máma se na ty kousky pizzy zahleděla, přepočítala liry na koruny a pravila, že je to moc drahé, že nám tu pizzu radši udělá doma, když ji tak děsně chceme. Nakonec nám kousek koupila, ale tvářila se tak, že mi ten kousek skoro nechutnal...

Jedna kolegyně z práce prodává po internetu i svoje použité kalhotky.

U nás v nemocnici byl doktor, co dojídal jídlo po pacientech, zásadně se sprchoval taky v práci apod. Sám z toho byl nešťastný, ale tomu zbylému jídlu nedokázal odolat. Celkem to chápu, byl žid a zažil koncentrák, každé sousto navíc mu mohlo zachránit život.