Pokud chtěla říct, co píšeš ty, měla říct, co píšeš ty.

Řeči o ženství jsou hrozně vágní mlžení. Jsem žena, jsem ženou ráda (snad až na období v pubertě, kdy mě štvala menstruace...), netoužím všechno zvládnout sama, ráda si nechám pomoct a i moje pracovní ambice šly po narození dětí významně dolů. Nicméně, jak tvrdí jedna diskutující kdesi výš, ženský princip je pasivní. A já jsem v mnoha směrech celkem aktivní. A taky nosím kalhoty v podstatě výhradně. A rozhodně se nemaluji a příliš o sebe nedbám a k přírodě mám poněkud vlažný vztah, miluju tekoucí vody, široké lesy a volné louky, ale teda že bych je moc vyhledávala, to ne, spíš si jich umím užít, když na ně náhodou narazím. Tak co jsem? Jsem aspoň napůl žena?

Osobně jsem přesvědčená, že pokud někdy onkologicky onemocním, bude to za a) dědičností, b) stresem.